Radost Všichni jsme zde z většího důvodu, než jsme my sami. Každý z nás do tohoto úsilí investoval nesmírný čas, úsilí a životní příležitosti. Obětovali jsme chvíle s našimi rodinami a přáteli, přenesli jsme své naděje a sny do neznáma a rozhodli jsme se pracovat na něčem, co Ale proč? Je to jen pro peníze? Částečně ano – protože to potřebujeme, abychom přežili, abychom se postarali o lidi, které milujeme, abychom se cítili bezpečně a hrdě. Máme-li však být upřímní, je to jen jeden rozměr našeho závazku. Pod povrchem je něco hlubšího, co nás volá. Tato práce představuje možná nejnáročnější a nejtransformativnější cestu, na kterou jsme se jako jednotlivci vydali. Při řešení technologie, použitelnosti a možnosti vytvářet software, který, pokud se udělá správně, skutečně změní životy lidí, má nepopiratelný smysl pro účel. Tato cesta je ve svém jádru snahou o seberealizaci. Je to cesta, která může každému z nás přinést radost, kterou je těžké popsat, ale nelze ji zaměnit. Tato radost nám však není dána. Je to zasloužené. Nepramení z toho, co poskytují ostatní, ale z toho, co děláme vlastníma rukama, myslí a srdcem. A mezi námi a touto radostí stojí několik překážek, kterým musíme čelit jasně a s odvahou. Za prvé, jsou mezi námi tací, kteří i když vědí, že mohou přispět více, rozhodnou se netahat za jeden provaz tak silně, jak to okamžik vyžaduje. Tento vzorec musíme identifikovat – ne proto, abychom se zahanbovali nebo obviňovali, ale abychom těmto jednotlivcům pomohli růst. A pokud růst nenásleduje, musíme být v zájmu všech ochotni se rozejít. To není krutost; Je to respekt k drahocennému času a energii, kterou všichni investujeme. Prodlužovat vychýlení nikomu neprospěje. Někdy je nejdůstojnějším činem nechat někoho odejít předčasně, aby si mohl najít svou vlastní cestu jinde. Za druhé, je tu naše vlastní prokrastinace. Občas se tomu každý z nás poddá. A pokud to necháme převládnout, budeme se za lety ohlížet zpět s lítostí. Lepší disciplína – zejména v této fázi života – není dobrovolná; Je to kritické. Musíme se držet standardů, které odpovídají velikosti příležitosti, která se před námi otevírá. A konečně je tu samotný trh. I když děláme všechno správně – pracujeme dvanáct hodin denně, stavíme pečlivě, dodáváme s naléhavostí – nemůžeme plně kontrolovat, jak trh reaguje. Svět venku se pohybuje rychle a hraje podle svých vlastních pravidel. Co můžeme ovlivnit, je to, jak se rozhodneme konkurovat, na jakých trzích budeme usilovat a jak budeme odolní v případě neúspěchů. Pracovat na tom, co nám přináší radost, je drahé. Platíme za to časem, pozorností, energií a částmi života, které si na tuto práci vyhradíme. Protože jsme se všichni rozhodli pro tento nákup, dlužíme to sami sobě – a sobě navzájem – utrácet naše investice moudře. Pro mě osobně je práce na vedení, formování a ochraně této radosti pro všechny tady mou prací a mou odpovědností. Neusiluji o žádné konkrétní postavení nebo milník pro sebe, i když ty jsou často vedlejšími produkty smysluplné práce. Pro mě by "hyperprostor" mohl jednoduše znamenat čtení knihy a pocit radosti v samotě učení – a mohl bych to dělat donekonečna po celá desetiletí. Ale pro vás a pro nás všechny jako tým představuje tato společnost, tato mise a tato výzva vzácnou příležitost pracovat na něčem, co vyžaduje vše, co musíme dát. Proto jsem tady. Radost nezažijete, pokud se budete vyhýbat hlubokým výzvám. Radost nevzniká z pohodlí nebo samolibosti. Pochází z napínání se, ze snažení, z hlubokého zájmu o něco nejistého a obtížného. To je to, co "Hyperprostor" poskytuje. A pokud se k tomuto okamžiku postavíme plně, s disciplínou, odvahou a neúnavnou zvědavostí, najdeme ten druh radosti, díky níž každá oběť stojí za to. (esej, kterou jsem sdílel se svým týmem, ale také jsem ji sdílel zde s větším týmem, který chvíli trpělivě provozoval uzel)