Přemýšlíme, co by se stalo, kdybychom se softwarem zacházeli jako s holistickým umělým životním systémem, trénovaným pomocí zpětnovazebního učení s uživatelským štěstím jako jeho fitness funkcí, neustále morfujícím jeho rozhraní (fenotyp), aby se přizpůsobil potřebám uživatelů.