Sledování @balajis působení na pozici technického ředitele v Coinbase mě naučilo něco hlubokého o moci společnosti. Většina vedoucích pracovníků jsou šplhavci, kteří optimalizují pro vliv a budování impéria. Hromadí sociální kapitál, aby se etablovali, najímají větší týmy, roztáčejí více projektů a vlastní větší rozpočty. Čím více jsou zodpovědní, tím důvěryhodnější je jejich nabídka na další příčku v organizačním diagramu. Balaji byl jiný. Technickým ředitelem se stal díky akvizici společnosti Earn a věděl, že dlouho nezůstane. A tak místo budování impéria použil svůj nahromaděný sociální kapitál jako nůž k probodnutí nevýkonných týmů – těch, o kterých všichni věděli, že jsou k ničemu, ale nikdo se neobtěžoval po nich jít. Většina vedoucích pracovníků nebude křížově útočit na jiné vedoucí pracovníky. Je to politicky nesmyslné. Nepřinese vám to nic, abyste dostali vyhazov od kolegy. Balaji byl však mimořádně uražen neschopností a využil své moci k vyhlazení celých týmů. To mu vyneslo pověst hrozby. Tolik lidí v Coinbase by si v té době stěžovalo na to, že s Balajim se nedá pracovat. Dokonce i lidem zvenčí, jako jsem já, bylo zřejmé, jak moc se lidé Balajiho bojí v celé organizaci. Ale to je skutečně jedna z Balajiho superschopností: je neúnavný a vždy ochotný jednoduše říci, co vidí. Zní to jednoduše, ale je to neuvěřitelně vzácné. Vyžaduje to nepřirozenou toleranci k bolesti a ochotu nevyhýbat se konfliktům. Z pohledu generálního ředitele se neustále díváte na svou organizaci skrze válečnou mlhu. Lidé jako Balaji jsou neocenitelní, protože jejich upřímnost proniká touto mlhou. Lidé, kteří si vybudují tuto pověst – neustále upozorňují na to, co všichni vědí, ale nechtějí říct – se nakonec stanou nejmocnějšími lidmi v organizaci. (Podívejte se na klip od @brian_armstrong pro kontext 👇 )