Vzpomínám si, že jednou, když jsem dělal smlouvu pro agenturu, pracoval jsem v odlehlé části Blízkého východu. Měli jsme šéfa, kterého jsem nemohl vystát, několikrát nás málem zabil, nemohl rozhodovat o svém životě a celkově byl prostě hrozný vůdce. Každý, s kým jsem pracoval, s ním souhlasil a opovrhoval jím. Jednoho dne po nějakém odhaleném sledování, které se později stalo angažmá přímo díky jeho vedení, jsem se podíval na svou protějšek a řekl jsem toto: "Upřímně, kdyby to nebyla tvoje práce, zachránil by sis tu sračku?" Podíval se mi do očí a řekl: "Kurva, jo, to bych udělal, to je Američan." Pak přišel blíž, protože věděl, kam tím mířím, a řekl přísným hlasem: "Nebo ne?" V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem kus hovna, ne osoba, na kterou jsem ukazoval prstem. V tu chvíli jsem věděla, že jsem strašlivým ztělesněním vlajky, kterou jsem nosila na hrudi, a že si ani nezasloužím tam být. Okamžitě jsem změnil svůj postoj, ale styděl jsem se za to, že jsem vůbec pomyslel na to, že neposkytnu pomoc nebo nevedu boj za záchranu jiného Američana jen proto, že jsem nesouhlasil s jeho rozhodováním. Je to přesně ten pocit, který dnes vidím v této zemi. Přát to nejhorší, smrt a další věci jinému Američanovi, protože myslí jinak než vy. Spousta ukazování prstem a málo sebereflexe. Všichni máme v tuto chvíli na rukou krev. Každý závod Každé pohlaví Každé náboženství, politická strana, sexuální preference, národnost a tak dále... Nevím, co bude stát, aby se země z této lekce poučila, ale nezlepší se to a bude se to zhoršovat dál, dokud si všichni neuvědomíme, že jsme všichni "Američané". Dejte si prostor k tomu, abyste si řekli: "Víte co, nikdy mě to takhle nenapadlo, možná se v tomhle mýlím." Být jako můj protějšek, ne jako jsem byl já. Jsme v tom všichni společně a všichni jsme Američané, ať se vám to líbí nebo ne. Můj protějšek se jmenoval Anthony Del Vecchio a volací znak "Devo". Byl to velký Američan.