2 myšlenky z Wimbledonu: - Vždycky mi přijde vtipné, že poraženému dají malý talíř, aby si ho vzal domů. - Jsem úplně zmatený z toho jednoho randa, který něco křičí, když se hráč chystá podávat, poté, co zbytek davu zmlkl a rozhodčí na něj musí křičet. Jak jsou v davu vždy dospělí s tou malou kontrolou impulzů?