Okamžitě jsem si vzpomněla na svou babičku z máminy strany a na to, že ji dědeček bral tančit, když děti celou dobu spaly. Přicházeli domů a hráli bridž v doupěti se svými přáteli ze sousedství. Máma si pamatuje, jak se před usnutím bouřlivě budila za zvuku jejich smíchu a klábosení - dokážete si představit útulnější pocit?? Moje gma byla tvrdá dáma a po Poppopově smrti pokračovala odhodlaně, ale bez něj to nikdy nebylo ono. Byli si navzájem lidmi skrz naskrz. Příběh každého je samozřejmě tak odlišný. Ale to je právě ono. Lidé byli vždy lidé se svými vlastními okolnostmi a životy a individuálními příběhy, vztahy a láskami.