Život má způsob, jak vás překvapit. Po mém působení v Jumperu jsem začal hledat pracovní příležitosti. Od února do dubna jsem udělal 20+ rozhovorů, ale nepodařilo se mi žádný rozlousknout. Důvody byly různé: "nemůžeme ospravedlnit placení 100 tisíc dolarů za práci na shitpostu" nebo "nenajímáme zaměstnance mimo USA". Nakonec jsem se v květnu rozhodla hledání práce pozastavit. Bylo to psychicky vyčerpávající. Samotný proces byl náročný; podávání žádostí, plnění úkolů, které trvaly 2–3 dny, následované koly hovorů s HR, marketingovými řediteli a zakladateli. Po neustálém odmítání jsem si začal své selhání vnitřně osvojovat. Nešlo jen o to, že jsem nezískal práci; Byl to rostoucí pocit, že ve mně nikdo nevidí hodnotu. Nebudu to přikrášlovat, byl jsem v drsném duševním prostoru. V květnu jsem mluvil s několika přáteli. Někteří mě povzbuzovali, abych se přihlásil dál, zatímco jiní navrhovali snížit moje očekávání, abych "zůstal v oboru". Ale rozhovor s blízkým přítelem všechno změnil. Řekla "zapomeň na to, zaměř se na obchodování a vybuduj si vlastní značku". Zasáhlo mě to jako prasknutí, možná proto, že jsem to prostě chtěl slyšet od někoho a podstoupit to riziko. Možná jsem jen potřeboval někoho, kdo by potvrdil směr, ke kterému jsem se již přikláněl. Takže jsem se rozhodl: přestat se honit za prací a začít obchodovat na plný úvazek (a shitposting). Rychle vpřed do dneška a nedělám si srandu, dostal jsem přes 10 nabídek, všechny ochotné zaplatit o 20% - 40% více, než jsem žádal jen před několika měsíci. Uctivě jsem je odmítl, protože si užívám každý kousek toho, co dělám, a zároveň vydělávám 3x tolik, co bych vydělal v práci. Navázala jsem několik neuvěřitelných kontaktů a jsem upřímně vděčná za každého, kdo byl součástí této cesty. Na závěr můžu hrdě říct: jsem nezaměstnatelná a jinak bych to nechtěla.