Život se musí neustále proměňovat, možná v jakékoli fázi Když mi bylo asi 18 let, strávil jsem brzy ráno 3 minuty cvrlikáním ptáků a sluncem Během několika minut výpadku mozku jsem měl svou první transformaci To byl největší dno mého mládí, které se týkalo života a přežití a také budoucnosti Nejsou tu žádné kouzelné příběhy, jen pár minut Z pesimistického a dokonce světem unaveného mladého muže jsem se stal optimistickým, pozitivním a nebojí se obtíží Zdá se, že za ta léta se nikdy ničeho nevzdal Snižovat očekávání dělat věci a vytrvat tváří v tvář obtížím, i když to nemusí být úspěšné, není to úplně selhání Tento stav pro mě podporuje další "reinkarnaci" Nyní, když se blížíme k dalším osmnácti letům, je zde ještě příležitost k transformaci? Možná se už postupně transformuji? Hehe, kdo ví?