Jednou jsem strávil léto v Nigérii a cítil jsem se šíleně v opevněném areálu mého hostitele, a tak jsem přesvědčil řidiče, aby nás vzal do provincií. Setkal jsem se s několika vesničany, kteří mi řekli, že jejich kmen vykonával lidské oběti, dokud náčelník nekonvertoval ke křesťanství. Na zpáteční cestě jsme byli zadrženi se zbraní v ruce na silnici, přes kterou skupina banditů pokácela strom a spálila několik pneumatik. Vyjednali jsme si poplatek za schválení, myslím, že to bylo méně než 100 dolarů. Na zpáteční cestě jsme se zastavili, abychom se podívali na velký kámen, o kterém řidič říkal, že je z nějakého důvodu známý. To léto jsme kouřili hodně trávy, abychom si ukrátili čas, a po zdržení jsme většinou zůstávali na ostrově Lekki s nigerijskou elitou. Ke konci cesty jsem šel na večírek a uvědomil jsem si, že jsem tam nejchudší člověk.

Tímto světem je svět anglofonní, bráhmanské levice, postkoloniálních elit žijících v opevněných areálech po celém rozvojovém světě