Psal jsem o Puff Daddym z 90. let, šokujícím románu, inspirativní a ambiciózní postavě, která mým dospívajícím přátelům a mně nabídla vizi autonomie a sebevynalézavosti, se kterou jsme se mohli plně ztotožnit. Byl to příklad vstupu do dobrého života amerického mainstreamu v pojmech, kterým jsme mohli skutečně rozumět. Dnes zdiskreditovaný a zcela zostuzený tehdy symbolizoval něco úplně jiného – svobodného černocha, který je ve skutečnosti jen další iterací celoamerického snu, skutečným Velkým Gatsbym.