Před několika lety jsem si uvědomila, že pokud jsem příliš zaneprázdněná na to, abych se na něco pustila, neměla bych říkat "nemám čas". Ve skutečnosti mám často čas. Není tak těžké někomu vtěsnat nějaký čas navíc. Co nemám – a co do toho nedokážu vtěsnat – je více pozornosti. Pozornost je mnohem omezenější zdroj než čas. Takže co bych měl říct je: "Nemám pozornost". Možná mám 8 hodin denně na práci, ale pravděpodobně mám 4 hodiny denně na pozornost. Jedno léto mi z ničeho nic napsal chlápek a zeptal se, jestli by mi mohl udělat stáž. Jeho e-mail byl skvělý – jasný, přemýšlivý, laskavý, příjemný, sebevědomý, ale ne vlezlý a ne příliš dlouhý (ale dostatečně dlouhý na to, aby řekl, co chtěl říct, aniž by něco vynechal). Studoval na Harvard Business School a v létě se měl vrátit do Chicaga. Zeptal se, jestli by se mohl zastavit a pozdravit. Díky jeho e-mailu jsem snadno řekla ano. Tak to udělal a měli jsme skvělé sezení. Strávili jsme spolu asi hodinu. Dozvěděl jsem se o jeho zázemí, o jaké věci se zajímal, co se chtěl naučit, co nás mohl naučit atd. Pak jsme se shodli na několika nápadech. Bylo to přirozené, plynulé, bez námahy. Opravdu slibné. Pak jsem mu řekla, že si pár věcí promyslím a brzy se mu ozvu. O několik týdnů později se odhlásil a já jsem mu řekl, že se mu brzy ozvu. A já ne. Asi měsíc poté jsem mu napsala a řekla mu, že je mi to opravdu líto. Uvedl jsem ho – a sebe – v omyl, když jsem si myslel, že mám dost času na to, abych to léto přijal stážistu. Chtěla jsem, opravdu jsem ho měla ráda, myslela jsem si, že bude skvělý, ale prostě jsem neměla tolik času, kolik jsem si myslela, že bych o tom musela více uvažovat a srovnat práci a trávit s ním čas atd. Ale opravdu, když jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že mám čas. Každý den je stejný 24hodinový cyklus. Každý pracovní den kolem 8 hodin. Určitě jsem si mohl najít i 20 minut denně, abych s ním pracoval. Ale nebylo to ono. Nebylo to tak, že bych si nemohla najít čas. Nedokázal jsem najít pozornost – zejména trvalou pozornost. Moje mysl se zaplní několika klíčovými projekty a to je vše. Jsem tím pohlcen. To je to, na co se soustředím já. Kdybych si pro něj udělal 20 minut sem a tam, byl bych v tu chvíli fyzicky přítomen, ale mentálně bych byl jinde. A to není fér ani vůči jednomu z nás. Čas a pozornost nejsou totéž. Sotva spolu souvisí.