Summit EU-Čína minulý týden nepřinesl nic jiného než bezvýznamné společné prohlášení o klimatu. Včera EU kapitulovala před USA v otázce obchodu. To zdůrazňuje cenu za to, že se nedomyslí důsledky nesourodého přístupu ke vztahu s Čínou, což jí nenechá jinou možnost než se podvolit americkým požadavkům. Například: 📌Uvalení cel na dovoz čínských elektromobilů v červnu loňského roku, což vyvolalo vzájemnou eskalaci bariér. 📌Sankce na čínské a hongkongské podniky obviněné z napomáhání ruskému válečnému úsilí, některé ještě minulý týden navzdory čínským varováním před odvetou. 📌To se stupňuje kritika čínské podpory Ruska, což dokonce vyvolalo veřejné pokárání ze strany čínského ministra zahraničí Wang Yi na začátku tohoto měsíce. Tyto kroky mohou být zcela pochopitelné – EU se bojí, že Rusko vyhraje válku na Ukrajině, zatímco Čína nechce, aby prohrálo. A automobily jsou významnou součástí průmyslu EU. Stále rozdělenější Evropě však bude těžké toto místo prodat, neboť některé země jsou pročínské (Maďarsko, Španělsko), jiné silně protičínské (Francie, Nizozemsko, Polsko) a mnohé země nedokážou oddělit politiku od obchodu. Další kolo voleb do Evropského parlamentu se koná až v roce 2029 a do té doby se toho může hodně stát. Stojí však za to se ptát, co by vyvedlo EU ze současné osamělé nesnáze, kdy se rozhodla spojit s partnerem, který nyní ví, že toho může využít.