*Měsíc před svými 95. narozeninami napsala Patricia Routledge něco, co stále jemně rezonuje:* "Nadcházející pondělí mi bude 95 let. Když jsem byla mladší, často jsem byla plná obav – bála jsem se, že nejsem dost dobrá, že mě už nikdo neobsadí, že nebudu žít podle matčiných nadějí. Ale tyto dny začínají pokojem a končí vděčností." ** Můj život se úplně zformoval až po čtyřicítce. Pracoval jsem stabilně – na provinčních scénách, v rozhlasových hrách, v inscenacích ve West Endu – ale často jsem se cítil bezradný, jako bych v sobě hledal domov, který jsem tak docela nenašel. V padesáti jsem přijal televizní roli, se kterou si mě mnozí později spojovali – Hyacint Bucket v seriálu Keeping Up Appearances. Myslel jsem si, že to bude malá role v malém seriálu. Nikdy by mě nenapadlo, že mě zavede do obývacích pokojů a srdcí lidí po celém světě. A popravdě řečeno, tato role mě naučila přijmout své vlastní výstřednosti. Něco to ve mně vyléčilo. V šedesáti jsem se začal učit italštinu – ne kvůli práci, ale abych mohl zpívat operu v jejím rodném jazyce. Také jsem se naučila, jak žít sama, aniž bych se cítila osamělá. Každý večer jsem nahlas četl poezii, ne abych zdokonalil svou dikci, ale abych uklidnil svou duši. V 70 letech jsem se vrátil na shakespearovské jeviště – něco, o čem jsem kdysi věřil, že jsem zestárl. Tentokrát jsem ale neměl co dokazovat. Stál jsem na těch prknech s klidem a diváci to cítili. Už jsem nevystupovala. Prostě jsem byl. V 80 letech jsem se začal věnovat malbě akvarelem. Malovala jsem květiny ze své zahrady, staré klobouky z mládí a tváře, které jsem si pamatovala z londýnského metra. Každý obraz byl zviditelněnou tichou vzpomínkou. Nyní, ve svých 95 letech, píšu dopisy ručně. Učím se péct žitný chléb. Stále každé ráno zhluboka dýchám. Stále zbožňuji smích - i když už se nesnažím nikoho rozesmát. Miluji ticho víc než kdy jindy. **Píšu to, abych vám řekl něco jednoduchého:** **Stárnutí není závěrečným aktem. Může to být ta nejkrásnější kapitola – pokud si dovolíte znovu rozkvést. Nechť jsou tyto roky před vámi vašimi *léty pokladu*. Nemusíte být slavní. Nemusíte být bezchybní. Potřebujete se jen ukázat – plně – pro život, který je stále váš. *S láskou a jemností,* — Patricia Routledge